V Pátek 18. srpna 2017 v podvečerních hodinách se hrstka čítající celkem čtyři lidi vydala na třídenní expedici v rámci mezinárodní Britské ceny vévody z Edinburghu DofE. Expedice začala společným srazem všech účastníků za krásného letního podvečera. Tato výprava byla týdny předem důkladně plánována a studována, sraz byl v 18.30 u I. Základní školy Holešov.

Partu kamarádů tvořily celkem čtyři lidi, mezi které patřil předseda parlamentu města Radek Šimčík a další tři členové parlamentu Karolína Vaclachová, Natka Laholová a Anet Lojčíková. Po společném přivítání, seznámením se s povinnostmi a vším, co kdo potáhne se předseda chopil „kladiva“ a vyrazilo se směr Žopy.

V plánu bylo co nejdříve dojít na Rusavu přes malebnou krajinu Hostýnských vrchů. První zastávka byla už v Žopech, kde předseda parlamentu názorně vysvětlil, co si počít v nočním lese když vás napadne medvěd a jak dále postupovat. Následně túra pokračovala dále nad Žopy, kde nás čekal první výšlap směrem ke Zlatému údolí. Začalo se stmívat, jedna z podmínek expedice DofE byla, že žádný člen se nesmí dostat do kontaktu se svými přáteli, které nechal doma, takže všichni jsme povinně zapnuly na svých mobilech režim Letadlo a staly se na tři dny nedostupnými. Cesta vedla dál nočním lesem plného divočiny a zvěrstva, baterky na svícení jsme sice měli ale rozeznat na dálku jestli v dáli temnoty lesa stojí neznámá postava či se jedná o nevinný barel na vodu už tak lehké nebylo.  Provázelo nás strašidelné ticho, neustále jsme stoupali po hřebenu Lysiny směrem pod její vrchol. Mezi ty všechny strašidelné chvíle se dostalo času taky na obdiv popadaných stromů, které za sebou nechaly nedávné silné bouřky. Po strachu plné cestě k vrcholu jsme se konečně po dvou hodinách s těžkými velkými batohy na zádech dostali pod vrchol Lysiny, který nás odměnil úžasným a rozmanitým pohledem na rozsvícená města a obce v okolí.

Potom už cesta byla po snáze lehčí, procházeli jsme po hřebeni Lysiny a pokračovali směrem k Javorčí, kde byly opět neskutečně krásné výhledy. Pod vrcholkem Javorčí už jsme pomaličku sestupovali k Rusavě. Ovšem ani při sestupu nás Hostýnky nechtěli jen tak snad pustit ze svých náručí, proto při celé cestě dolů nás pronásledovala strašidelné ticho, tajemné šustění v křoví a nakonec zdálky nic netušící pomník se svíčkou. V nočním lese neexistuje nic strašidelnějšího. Všichni jsme si ulevily, když jsme došli ke koupališti na Rusavě, pak už jen stačilo dojít ke kempu a rozdělat stany. Bylo kolem půl dvanácté v noci a my úspěšně docházíme do kempu a následně uleháme celý zničení do krásné letní noci ve stanech.

Další podmínka DofE expedice je, že musí mít nějaký jasný význam. My jsme se rozhodli, že vypátráme starší občany, kteří na Rusavě žijí, a zjistíme, jak se tady za 2. světové války žilo. Proto hned ráno, za deště, který trval převážně celý den, po lehké snídani s bagetou a kouskem vánočky jsme vyrazili k pomníku padlého Rusavského partyzána Slávka Londy vzdát hold. Následně jsme dostali pár tipů na místní, kteří na válku pamatují. První byla paní Charvátová, za kterou jsme se vydali zjišťovat nějaké informace. Povídala nám třeba o tom, jak jako malá chodila do 3km vzdáleného Brusného pěšky pro 2 kila mouky anebo jak tady jezdily hlídky německého Gestapa a co se smělo a co nikoli. Následně nám paní Charvátová dala tip na další paní, která nám přiblížila život partyzánů na Rusavě, život pod dohledem Němců. Dokonce i ona sama partyzánům pomáhala tak, že jim obstarávala jídlo, což bylo podle Němců zakázané a trestané.

Válka zuřila v podstatě po celém světě, ale Rusavy či Hostýnských vrchů se moc nedotkla a to z důvodu, že zdejší lesy byl mnohem více zarostené a neprozkoumané. Jedině se sem tam mihlo nějaký to Gestapo což bývalo vždy tak 1x za 14. dní. Taky jsme se dozvěděli, že starosta Rusavy měl za manželku Němku, takže věděl, kdy sem přijede nějaká kontrola a vždy dal pokyn partyzánům se schovat. Místní Jubilejní škola založena samotnou Marii Terezii byla obsazena nacisty, kde nejspíše spřádaly nějaké svoje tajné plány a měli tam také velkou zásobu uhlí. Samotného Svatého Hostýna si Němci moc nevšímali nejspíš asi byli věřící či jinak neznáme důvod. Jedině nám paní Charvátová vyprávěla, jak na Hostýně ještě stál 30 metrů vysoký světelný kříž, který byl viděn na kilometry daleko. Nacisti zde nechali odvést zvony ve věži, které nechali přetavit. Jinak tam nepáchali žádné násilí a místní nechali na pokoji. Hlavní bojové linie byly soustředěny směrem od Bystřice k Hlinsku pod Hostýnem přes Holešov, Hulín a Kroměříž. Takže celou sobotu jsme oběhávali a hledali takové informace, které jsme si všechny shromažďovali. Na sobotní večer, kdy jsme se vraceli zpátky ke stanům si v dešti udělali na ohni špekáčky s chlebem a k tomu pak ještě později si uvařily čaj.

Po probuzení v neděli ráno pršelo snad ještě více. My jsme ale neváhali, posnídali a začali balit stany. No a po kontrole ambasadora DofE Péťou Kolaříkem jsme se pomalinku se připravovaly na zpáteční pochod do Holešova, který už naštěstí pro nás nebyl tak strašidelný protože jsme šli za jasného denního světla alespoň, ten déšť byl vedlejší.
Všichni máme na tuhle expedici senzační zážitky. Odnesli jsme si spousty zajímavých až neuvěřitelných informací o hrůzách 2. světové války  u nás. Rádi bychom uskutečnily hromadnou sbírku na znovuobnovení padlého světelného kříže na Svatém Hostýně, když se nám paní Charvátová přiznala, že by byla ráda za jeho obnovení.
Expedice prostě byla úžasná, všechny naše cíle byly úspěšně splněny a my určitě budeme pokračovat v dotazování dalších lidí na život v okolí Holešovska, protože nás to opravdu hodně vzalo.

Senzační 3-denní zážitek se třemi úžasnými lidmi. A to vše díky Britské mezinárodní ceně DofE. Opravdu nám věřte, že MÁ TO CENU!

Za členy výpravy Expedice DofE,
předseda MPDM Holešov Radek Šimčík